Pred dvaceti lety neexitvali cloudy a ine sluzby, kde je plus viacej ale menej vykonnych jadier.
Stale su zaujimave aj CPU s mensim poctom jadier ale za to vykonnejsimi.
Na specificke ulohy, specificke CPU.

Je to poměrně jednoduché, vytvořit hodně široké jádro až tak těžké není. Udělat ho tak aby se po většinu času část neflákala a ještě to zařídit jinak než multi­-threadingem to je úplně jiná liga. Zařídit aby toto široké jádro s vysokým IPC umělo současně vysoké takty a ještě bylo zároveň podle potřeby hodně efektivní při vysokém výkonu a nebo úsporné podle potřeby software, to je už na desítky let.

Takže dokud SW neměl takové nároky na počet současně běžících vláken a zároveň jádra neměla takové IPC, byl takt jediný spolehlivý prostředek, jak získat potřebný výkon.

Aktuální situace už umožňuje dostatečně široká jádra i s tím taktem a efektivitou, ale současně už je požadavek na počet vláken a to zvláště u pracovních stanic, serverů a superpočítačů. Je to srozumitelné?